ZÁVĚR
V současné době jsou dopravní nehody často diskutovaným tématem. Podle provedených průzkumů veřejného mínění je míra bezpečnosti silničního provozu spíše vnímána se zhoršující se tendencí vlivem agresivního chování řidičů.
V ČR je počet úmrtí při dopravních nehodách okolo jednoho tisíce lidí každý rok. ČR jako jedna z členských států EU aktivně řeší dopravní nehodovost působením na širokou veřejnost prostřednictvím médií, právními změnami, podporou opatrného způsobu jízdy atd.
Nicméně hlavní pozornost této práce byla zaměřena na jednu z otázek, která může být rozhodující pro snížení úmrtnosti při dopravních nehodách, a to rychlá lékařská péče resp. PNP. Disertační práce byla soustředěna na region Olomouckého kraje, kde je v současnosti provozováno 15 výjezdových stanic (viz tabulka 2). Podle zákona je doba dojezdu výjezdových týmů ZZS nově uprave na z 15 minut na 20 minut od přijetí tísňové výzvy. Původní 15 minutový časový interval dojezdu ZZS nebyl dodržován v ČR přibližně u 1 970 obcí cca 1 300 000 obyvatel [50]. Taktéž v Olomouckém kraji předepsaný limit nebyl dodržován, což představovalo asi 88% pokrytí dojezdu do 15 minut. V současnosti se vlivem legislativní změny zvýšilo pokrytí dojezdových časů cca na 97 % (viz strana 44, příloha 1). Navrhovaný nový zákon tedy nijak neřeší problémové oblasti. Pouze se legislativně schválila špatná dostupnost v odlehlých místech. I když ani to vlastně neřeší daný zákon, protože dostupnost PNP je v některých okresech daleko s větším časovým prodlení (viz příloha 1). Pouze se tedy protáhne nutnost poskytnout PNP v blízkém okolí výjezdových středisek na 20 minut. Co přesně tedy tato časová změna na 20 minut bude znamenat pro běžného pacienta a jaké budou dopady v poskytování PNP ukáže až praxe. I když pevně věřím, že tento limit je stejně jenom číslo, které nijak nebude ovlivňovat skutečný zásah ZZS.
Rychlý dojezd ZZS je důležitý pro včasné poskytnutí první pomoci při různých akutních situacích. Je zřejmé, že v Olomouckém kraji vznikají problémy v některých oblastech na hranici kraje. Provedená analýza potvrzuje, že ZZS Olomouckého kraje nemá zcela pokrytou celou oblast a objevují se zde odlehlá místa, která ani nový zákon úplně nepokryje ve stanoveném limitu 20 minut (viz příloha 1).
Jedním z možných řešení do budoucna je zvýšení množství výjezdových stanic, což bude asi nereálné z důvodu nutných velkých finančních investic. Olomoucký kraj by se měl tedy více angažovat ve spolupráci a ve zlepšení koordinace v poskytování PNP mezi sousedními kraji. Takové smlouvy sice již existují, ale naráží na problémy s pojistným plněním ze strany zdravotních pojišťoven.
Na poskytování PNP může působit řada faktorů, které mohou ovlivňovat dojezdové časy ZZS.
Pomocí Kruskalova-Wallisova testu (neparametrická obdoba analýzy rozptylu) bylo zjišťováno, zda faktor roční doby a tedy jednotlivé měsíce v roce nějak ovlivňují poskytování PNP. Byla prokázána shoda distribučních funkcí na hladině významnosti tj. poskytování PNP není ovlivněno roční dobou. Dále bylo zjišťováno, jestli jednotlivá střediska mají shodné dojezdové časy. Kruskalův-Wallisův test potvrdil, že doba dojezdu středisek ZZS v Olomouckém kraji nemá stejné rozdělení náhodné veličiny. Tedy existují signifikantně odlišná střediska ZZS v Olomoucké kraji. Mezi nejvíce problémová střediska patří středisko 15 (Javorník), středisko 7 (Konice), jejíž dojezdové časy jsou 11,8 a 11,3 minut. Tato skutečnost je jednak dána jak špatnou dopravní obslužností, tak nízkým počtem výjezdových týmů. Obě střediska mají pouze výjezdové týmy RZP, které v případě většího množství výjezdů nejsou schopni tak rychle reagovat jako střediska s větším počtem výjezdových týmů. Stejně dopadlo testování shody počtu výjezdů v jednotlivých střediscích během roku, kdy signifikantně odlišná střediska byla střediska 15 (Javorník), 7 (Konice).
Dále bylo zkoumáno, zda existuje efekt kalendářního dne, který by ovlivňoval dobu dojezdu. Tento faktor nebyl prokázán Kruskalovým-Wallisovým testem ani prostřednictvím krabicového diagramu. Lze tedy tvrdit, že PNP během týdne je shodná. Dalším řešeným problémem byl vliv denní doby, který by mohl ovlivňovat dobu dojezdu ZZS v Olomouckém kraji. Test o shodě doby dojezdu v různou denní dobu nebyl zamítnut. Tedy rychlost v poskytování PNP je v jednolitých hodinách stejná. Test shody počtu výjezdů v jednotlivých hodinách prokázal signifikantní odlišnost četností výjezdů ZZS v průběhu dne. Největší vytíženost výjezdových týmů se pohybuje mezi denní hodinou od 9 do 12 hodin. Naopak nejméně vytížená hodina je ve 4 ráno. Tato skutečnost byla potvrzena i faktorem počtu výjezdů, kdy byly zkonstruovány dynamické grafy pro výjezdy z jednotlivých středisek pro hodinové intervaly během dne. Opět je zde od 9 do 12 hodin největší vytíženost výjezdových týmů. Naopak mezi 3 až 5 hodinou je nejmenší počet zásahů.
Ze znalosti celkového počtu výjezdových týmů v dané hodině byly odhadnuty pravděpodobnosti počtu výjezdů pro jednotlivé hodiny v pracovní dny a o víkendu pomocí Poissonova rozdělení. Znovu je zjištěno, že v době od 10 do 11 hodin je volná kapacita nejmenší. Současně můžeme konstatovat, že s pravděpodobností 98 % je k dispozici 12 volných výjezdových týmů v Olomouckém kraji v tomto časovém horizontu. Je tedy zřejmé, že Olomoucký kraj má nejspíše dostatečnou kapacitu na zvládání HN i během nejexponovanějších částí dne. Během víkendu jsou týmy nejvytíženější mezi 9 a 10 hodinou. Je si třeba uvědomit, že v případě většího rozsahu dopravní nehody se mohou zúčastnit také záložní týmy.
Je zřejmé, že efektivní a adekvátně rychlé rozhodování orgánů ZZS vyžaduje pracovat se značným množstvím různorodých informací, což umožňují moderní informační technologie. Disertační práce měla za cíl vypracování metodiky volby vhodné trasy dojezdu k místu nehody složkami ZZS a navržení algoritmu na optimální zvládání činnosti ZZS.
Daný algoritmus, který byl vytvořen v programu Matlab, byl ověřen na dvou případových studiích. V obou případech nastala dopravní nehoda velkého rozsahu resp. HN v blízkosti Doly-Bouzov. V prvním případě nastalá dopravní nehoda vznikla v 13:09. Při stanovení kriteria převozu pacientů T1 a T2 do hodiny do ZZ, nebylo toto kriterium splněno. Ani s počtem 10 zásahovými týmy nebylo možné zvládnout HN. Proto ZOS by mělo zvážit povolání záložních týmů a současně vyžádat pomoc z okolních krajů. V případě druhé případu vyšla optimalizace o něco s lepšími časy na přesun pacientů. Je patrné, že špatné zvládání přesunu pacientů do ZZ bylo ovlivněno nedostatečným pokrytím silniční komunikace, odlehlosti výjezdových středisek. Opět se potvrdila špatná dostupnost hraničních oblastí Olomouckého kraje.